Nezvedení haranti Ladislava Jakla

Pana  Jakla   rád  čtu  a poslouchám. V té české mediální šedi  bývá  nesporným osvěžením  -  inteligentní, nebojácné  osobnosti zde  fatálně absentují…

Sakra, už  taky  začínám  bejt  pěkně podělanej. Srabíku    – od kdy se  páchnoucím  stokám  říká šeď?!

Mohl bych, s čistým svědomím,  k chvále pana Jakla připojit ještě  několik   odstavečků, ale protože jsem nenapravitelnej  nevděčník, nutká mě spíše potřeba zmínit,  jedno velké zklamání.

To,  když  se v jednom rozhovoru, až   takto  kasal:

„… Já jsem na začátku devadesátých let byl poslancem, členem mediální komise České národní rady, podílel jsem se na několika zákonech. Zákon, podle kterého tato Rada vznikla, jsem dokonce napsal. S malými změnami byl pak přijat, mimochodem jsem byl jedním ze dvou autorů zákona, podle něhož vznikla Česká televize. Zabýval jsem se mediální politikou velmi podrobně. A když vznikla tato Rada před 28 lety, tak jsem byl prvním vedoucím úřadu.“

Ladislav   Jakl  zřejmě nepřehání, o těch veřejnoprávních médiích  prokazatelně  něco  ví,  tak nějak to asi opravdu bylo.

Vím, zejména  matky  odpouštějí  svým  potomkům  prakticky cokoliv.  Rovněž   akceptuju   pocity  hrdého otcovství, ale stejně  -   když si  vybavím  to stávající  fungování zmiňované  Rady, o České televizi ani nemluvě,  pořád  nedokážu pochopit, že se kdokoliv, natož  pak   inteligentní Jakl, může  veřejně hlásit k otcovství  takových   zmetků!