Nezahrávají si zdravotně postižení s ohněm?

Nebo tedy alespoň ti panáci, co za ně pořád mluví, jsou jich plná média......................................

Ne, tentokrát  nemyslím tu politickou radikalizaci zdravotně postižených, kteří  pod vedením “osvědčeného” V. Krásy, jenž to podělal už ODS a  v Unii svobody, teď pravidelně tvoří zdaleka  nejbojovnější, nejukřičenější element  těch odborářský protivládních minidemonstrací…

Dokonce si ani nejsem jistý, zda má tenhle pan Krása  vůbec něco společného s těmi rozhlasovými a televizními spoty  v kterých si zdravotně postižení “stěžují”, ironizují ty dotěrné, vlezlé lidičky, kteří se jim pořád pokoušejí tak nešikovně  pomáhat, že se mnohdy až dotýkají jejich lidské důstojnosti…
Doposud jsem byl  naprosto přesvědčený, že ten  skutečný problém spočívá někde ale  úplně jinde. V smutném faktu, že ve společnosti existují lidské hyeny  schopné přepadat i  invalidy na  vozíku, nemilosrdně  okrást slepce, člověka v bezvědomí, atd., atd.
Že lidé  v sobě postupně ztrácejí  schopnost nezištně, takřka  automaticky pomáhat,jsou stále lhostejnější, že hlavně o tom by se mělo v médiích mluvit, diskutovat a nikoliv ironizovat  lidi, možná  nešikovné,  ale  ochotné, s dobrým srdcem!
P.S.
Nechci mluvit za jiné, ale mohu posloužit i takovou starší, osobní zkušenosti. Když jsem na přechodu zahlédl osamělou paní s bílou holí, přestože jsem dost pospíchal, a to úplně jiným směrem, zeptal jsem se ve chvatu, zda chce přejít a hned jsem ji přes  komplikovanou křižovatku transportoval. Asi jsem ji neuchopil přesně podle Guta Jarkovského, ale obešlo se to bez modřin a na druhé straně jsme byli, co by dup!
Jenže, co všechno jsem si musel za tu chvilinku vyslechnout. Takhle, že se nevodí, že jsem  měl udělat tohle, nebo zase tohle! Připadal jsem si jako na hanbě!
Tedy nikoliv, že bych teď už nikdy nikomu nepomohl, ale, popravdě, to už  musí být!  Ty časy skautského nadšení z konání dobrých skutků jsou od té doby  nenávratně  v čudu!