Není snad ten Tomio nakonec z Marsu?

O původu Tomia Okamury se často mluví. Moc se těm řečem nevěnuju, jen jsem zaslechl, že tak trochu pochází z Japonska, Koreje a Moravy. Když teď ale čtu ty jeho ódy na komunismus a české komunisty, přijde mi, jakoby ten Tomio byl přímo z Marsu...

Předem se omlouvám za to chlubení  se  přirozenými  instinkty, ale když, tak před rokem, začala popularita Tomio Okamury prudce stoupat, po tom co jsem si přečetl několik jeho blogů, mě, v tu ránu, přestal zajímat. Přes tu jeho interesantní jinakost, jsem tady cítil čertovinu  –  vlezlej populismus!

Pro ilustraci jen několik pozoruhodných  citací  z Okamury, ze středečních lidovek.cz:

Čeští komunisté už dávno se svou nedemokratickou a násilnickou minulostí vyrovnali...

Její členové se hlásí "k nejdemokratičtějšímu systému, který svět poznal - ke komunismu...

Zločiny USA ve Vietnamu snesou srovnání s jakýmkoli diktátorským režimem  - děti, těhotné ženy spálené napalmem, vyvražďování celých vesnic, mučení, otravy a defekty způsobené Agentem Orange. Druhé použití jaderné bomby v Nagasaki, které bylo už jen pro "testovací" účely, protože po Hirošimě už bylo Japonsko na kolenou ...

Při této četbě zřetelně cítím závan těch starých časů komunistické normalizace, jakobych listoval starým dobrým Rudým právem!

Také vím, že Tomio není jediný, kdo tak naléhavě touží po hlasech komunistů - těch vůbec nejspolehlivějších českých voličů. Naprosto mu rozumím, jen by to snad neměl až tolik přehánět. Ta hranice mezi Marťanem a podřadným šaškem, je totiž jen velmi, velice tenká....