Když mi před časem jeden mladík zprovozňoval nový počítač, jen jsem žasnul jak mu to jde od ruky…...
Za pár minut nainstaloval vše, co mi jen viděl na očích. Byl slušnej, neukecanej a teprve po těžkém nátlaku si nechal zaplatit alespoň polovinu toho, co jsem mu původně nabízel.
Neshodli jsem se jen v jediném případě. Když instaloval gratis antivirový program známé firmy, namísto požadovaných údajů hodlal uvést jen změť nesmyslných písmen, prý, aby mě v budoucnu nikdo neotravoval.
To se mi, starýmu volovi, nepozdávalo Vyžádal jsem si, aby uvedl autentické údaje, nějak mi nepřišlo fér podvádět zrovna firmu, která velkoryse nabízí něco zdarma.
Na ten bezplatný antivir jsem si nemohl stěžovat, ale cítil jsem se tak trochu jako příživník. A tak, když jsem začal dostávat nabídky na dokonalejší, ale rozumně placenou verzi ochrany, tak jsem na to časem přistoupil.
Jenže, krátce na to, jsem zase zahrnován novými informacemi týkající se dramatických zpráv o mizerném stavu mého počítač - jak je děsivě pomalý, že zahlcený zbytečnými programy, atd.,atd. Firma prý vše bleskově napraví, stačí jen patřičně kliknout. Nabídky se tváří lidumilně, bezplatně, ale při bližším ohledání se tato fikce bleskově vytrácí
Jsem si naprosto jistý, že kdybych objednal a zaplatil i tyhle vylepšené programy, brzy bych obdržel zase nové a nové nabídky na ještě dokonalejší služby a programy a provoz počítače by se tak pro mne časem stal drahým luxusem…
V některých pohádkách se o tom píše naprosto přesně - Někdy stačí podat jen prst a jste v …….
