Nejsme jako oni!

Tohle  líbivé  heslo bylo v Listopadu 89 hodně frekventované  a  populární. Problém je, že si ho každý vysvětloval po svém...

Já jsem mu  tehdy  rozuměl asi  tak, že komunisti, kteří toho měli za ta léta  totality  tolik na svědomí, nebudou po převratu šmahem lynčováni, ale ani ve snu mě nenapadlo, že z toho vyjdou tak snadno…, že si  mnozí z nich na tom protikomunistickém převratu, , díky  svým vlivným postům -  známostem,  po Listopadu  ještě pořádně  namastí  kapsu.

Také patřím k těm, komu se teď  ekluje, že  jednomu z bezpečnostních parlamentních výborů má šéfovat  zrovna  komunista Ondráček, který,  jako příslušník pohotovostního pluku SNB, nejenže se  osobně účastnil nelítostného   potlačování prodemokratických   demonstrací, ale ještě to tehdy v  komunistické televizi tak  přiblble  obhajoval.

Ano, jde o hrůzostrašný paradox, ale ještě  mnohem  hrůzostrašnější je, že jiný komunista by v čele toho bezpečnostního výboru už  vůbec nevadil, ostatně  tak, jako dnes už  v těch nejvyšších státních funkcích, takřka nikomu   nevadí  bývalí   soudruzi,  komunisti, s prominutím -   kolaboranti.

Nedá se nic dělat  ale  tenhle Ondráček a další ex, jsou přece   jen  naprosto  logickým pokračováním toho tehdejšího  vychvalovaného  českého sametu.

Jinak to  vlastně  ani dopadnout nemohlo, poté, co Václav Havel  pověřil  provařeného  komunistu Čalfu  tou českou perestrojkou  -  budováním  nové české demokracie…

Nevztekám se, jen smutně  konstatuju, že dnes jen sklízíme to, co bylo po Listopadu 89 obratně  zaseto.

P.S.

Když jsem to po sobě přečetl, napadlo mě, zda moc rychle nesměřuju k pointě, nenaložil jsem toho na Vaška příliš mnoho. Tohle ale není žádné politologické pojednání, jen pouhý osobní blog. Pokud snad  přeháním, určitě ne více, nežli  přehánějí  oficiální média a funkcionáři, kteří  opatřili Václavu Havlovi svatozář.