Nejsem tak bohatý, abych mohl bydlet v nájemním bytu

Možná ten titulek  přijde  někomu přehnaný,  ale takový jednoduchý  závěr jsem si vyvodil  už někdy   před 3 lety, kdy snad ještě vláda vedená ČSSD (ruku do ohně bych za to ale nedal ) prosadila zákon  - s cílem do roku 2010 prakticky odstranit deregulaci nájemného.

Zřejmě ve mně dřímou masochistické sklony, ale i  jako ten postižený  nájemník jsem to  považoval  za docela rozumné. Myslím, že každému, kdo po roce 2000,  jako já,  bydlel v centru Prahy  a za padesátimetrový byt platil dvanáct stovek, to muselo připadat  poněkud  absurdní. Vždyť mnohem více platili jenom  za nejrůznější poplatky  družstevníci, či vlastníci bytů, kteří do svého bydlení   investovali statisíce a miliony a neregulované – tržní nájemné činilo a činí  desetinásobek.

Také nejsem úplný ekonomický analfabet, takže si  alespoň  rámcově dovedu spočítat, jak se za takové minimální nájemné dá, respektive nedá udržovat barák. K tomu ještě přísluší taková rodinná vzpomínka na padesátá léta, kdy rodiče vlastnili  malý baráček s šesti byty (s kterými ovšem nemohli disponovat)  a od nájemníků za byt 1+1 vybírali měsíčně úředně stanovených  patnáct korun.

V těchto souvislostech také  nelze opomenout  ani některé bojovníky za ta pofidérní práva nájemníků. Trochu mi na těch nejrůznějších Křečcích a Fischerových  vadí, že jsou v těchto sporech osobně zainteresováni, že většina z nich bydlí, nebo ještě nedávno bydleli  v atraktivních nájemních  bytech  takřka za hubičku. Jinak, ale nepřekvapuje, že se, dost nepoctivě,  více než vlastními osudy  ohánějí především  sociálními případy a dopady.

Jejich argumenty jsou často až k nerozeznání od drzosti. Míním především ty  infantilní  osobní kalkulace o cenách  za které ještě lze zajistit údržbu domů a úvahy  o morálnosti, či nemorálnosti zisku z pronajímaných nemovitosti. Nevím, jak by se  zrovna takovým lidem asi zamlouvalo, kdyby někdo  jiný začal zkoumat výši jejich honorářů – zda by nedokázali vyžít za mnohem méně, nebo stejným metrem  posuzoval platy poslanců, senátorů, atd., atd.

Pochopitelně, to enormní  zvyšování nájemného sebou přináší a hlavně ještě přinese  množství sociálních problémů a osobních  bolestí. Osamělí starší lidé, si už povětšinou nedokáží držet velké byty s nimiž se cítí svázani. Obrovské  těžkosti  nepochybně pocítí i důchodci, či jiné  nízkopřijmové vrstvy. Mnoho lidí se tak ocitne ve velice nepříjemných  situacích.

Jenže  na takový vývoj musí být  připravený především  stát, který bude muset doposud nevídanou měrou pomáhat - garantovat základní potřeby. Při známé výkonnosti státních byrokratů  to není příliš optimistický výhled, nicméně, pořád to bude ještě  jaksi  normálnější a rozumnější, než ten současný stav, kdy odpovědnost  za  sociální problémy je, zcela v duchu té zkrachovalé  komunistické ideologie, přenášena   na někoho úplně jiného ...