Nedokážou už žít bez kamer, záře reflektorů?

Přijde  mi  docela   smutné  to dost  teatrální  filozofování  pomalu zapomínané  sportovní hvězdy  Soukalové, která  teď  na sebe   poutá pozornost alespoň tím   pohráváním si  s pohádkovým  nápadem…

… na  návrat  dnešní  paní  Koukalové  -   od  pochybného „spisovatelství“ , politikaření,   kázání,  se  znovu vrátit  ke  sportu, kde  byla kdysi tak úspěšná, dělala  fanouškům  radost…

Jo, to byly  tenkrát   krásné časy…, kdy  ještě  slavně vítězila a  namísto školení  ostatních, se usmívala na stupních vítězů -  vyprávěla  o mazání lyží, zlomených, či ztracených hůlkách a na večírcích předstírala zpěvačku!

Dost  podobně  se mi to jeví  také  v případě   Mirka Topolánka. K dokonalosti  mu  chybělo mnoho, ale přeci  jen  v tom dusném prostředí  politiky, mohl opravdu připomínat  svěží vánek.

I s tou svou prázdnotou, kterou mu diagnostikoval  Václav Klaus, si Topolánek, až na ten dramatický  konec, své docela  uhrál. Dojel  až  na to   nesmyslně  přehnané  sebevědomí a upovídanost.

Pořád   nedokážu  pochopit, proč se  zrovna  on, finančně zajištěný  chlápek,  znovu, takřka za každou cenu,  cpe do politiky a tlácha a tlachá.

Vzbudit  dnes  pozornost, tenhle nešťastník, už dokáže  jen  přisprostlými výroky,  což  dává definitivně zapomenout i   na ty jeho  lepší stránky.

Vysvětlení takových absurdit , ale nemusí být zase až tak děsně složité.

Někteří lidé, chudáci,  zřejmě nedokážou žít plnohodnotně bez kamer a září  reflektorů – slušně, v relativním ústraní…