Neblahé dědictví Barbory Tachecí?

Barbora Tachecí sice moc  dlouho v křesle šéfky nevydržela, ale vysílání Radiožurnálu se i tak prý  stále odehrává podle jejích not...

Bývalé paní ředitelce byla především vyčítána   bulvarizace této veřejnoprávní rozhlasové stanice. Ano, myslím, že jistá "implusace"  vysílání Radiožurnálu se opravdu  dala postřehnout.

Musím  však přiznat, že mě ten tehdejší  nový kabát Radiožurnálu, na rozdíl od některých pravidelných posluchačů, zase tak moc nepobuřoval. Jsem skromný člověk -  možná to   bylo jen  z vděčnosti, neboť  paní Barbora, v rámci té její  sametové revoluce, nekompromisně   připravila o monopol také Ivana Hoffmana, který mne  svými, sic interesantními, ale  povětšinou jednostranně   ideologizovanými glosami, dennodenně iritoval. Když mu bylo nabídnuto , aby se o vysílací čas skromně  podělil i  s jinými autory, Ivan Hoffman se  zřejmě urazil a na Radiožuárnálu už po něm není ani vidu, ani slechu.

Je to zajímavé. Působil jako naprosto nepostradatelný inventář  vysílání Radiožurnálu  a po několika měsících   mi dalo dost práce, abych  si vůbec na jeho jméno ještě  vzpomněl. Inu, sejdeš z očí, sejdeš z mysli...

Když píšu, že vysílání Radiožurnálu se dodnes odehrává podle not paní Tachecí, myslím to doslovně. Nerad bych ji křivdil, ale všichni tvrdí , že právě ona má na svědomí tu novou revoluční  koncepci hudební složky vysílání. Že  přímo s ní je spojený výběr stovek omšelých  hitů, které se pořad do kola opakují, zcela bez ohledu na mluvené slovo a žánr. Je to občas až komické , zvláště, když  pořady, jejímiž hosty jsou známí čeští interpreti,  textaři, hudební skladatelé, či  jde o vážnější, dramatické   žánry -  jako na kolotoči provázejí  s  tou  oslovskou tvrdohlavostí,  pořád ty samé odrhovačky .

Ten obvyklý  úsměšek nad tou  totální neschopností improvizace, necitlivosti,  mě však docela  přešel  dnes  - 21. srpna, když po pořadu věnovaném tragickému výročí,  několik počátečních  taktů  Krylova Bratříčka, přehlušil   ten zřejmě  nepostradatelný Fernando. Něco tak výjimečně blbého, milá paní Tachecí, jsem tedy  už dlouho nezažil...