Naštěstí už nežijeme v komunismu!

Kdy se děti veřejně zříkali svých  rodičů, rodiče svých  potomků, o manželkách a manželech ani nemluvě…

Tenhle dějinný  pokrok je nesporný, to  snad nemůže popřít ani ten největší stalinista,  nepřítel demokracie!
Připomněl  jsem si to  v těchto dnech, kdy se veřejně, na obranu svých rodičů, dětí, manželů, hlasitě  ozývají jejich nejbližší rodinní příslušníci.
Nebudu do toho raději  zahrnovat matky bestiálních vrahů, bránící své nepovedené ratolesti,  to už je patrně  zase úplně jiná kategorie.
Jen mě v poslední době  zaujala a také trochu dojala   Kateřina Klasnová, která se, navzdory všeobecnému pohrdání, tak  pěkně zastala svého manžela a stranického předsedy, nebo třeba  synek  Petrušky Šustrové, který teď   zase tak urputně obhajuje to řádění maminky v ÚSTRu…

Nikoliv snad, že bych s těmi jejich názory souznil, ale přesto  oceňuju tu rodinnou soudružnost. Oceňuju je  možná  příliš slabý výraz, já jim  závidím!
Naše  rodina, bohužel, nikdy nebyla až takto stmelená. Pořád to v ní vřelo, jen zcela výjimečně jsme se na něčem dokázali sjednotit. Bylo úplně jedno,  zda šlo o politiku,  fandění Spartě, nebo kdo   o nedělním obědu  obdrží  kuřecí, kachní, husí stehno…
I když jde už jen o spekulaci, jsem si , bohužel, naprosto jistý, že dokonce  ani v tom  sporu o ÚSTR, by mě, asi   nikdo z naší  rodiny nepodpořil….