Na pohádky jsem už starej...

Až  se trochu stydím, jak moc mě, už roky,  dojímají příběhy s dobrým koncem. Protože na pohádky jsem   starej a „naštěstí“, na vlastní kůži  takových příběhů člověk moc nezažije  -  slzím jen zřídka… 

Včera jsem si s gustem pustil video, na kterém snad chilský  řidič městského autobusu dveřmi šikovně přivřel zloděje, který se jedné cestující pokoušel ukrást kabelku.

Řidič  potom klidně  pokračoval v jízdě a zloději, který měl ruku skříplou dveřmi, cestou domlouval baseballovou pálkou, až ho rozplakal. Pustil ho teprve na stanici, kde už netrpělivě čekali policajti…

Ač  nepatřím k havlistům, přesto mě vždy potěší, když Pravda a Láska vítězí nad Lží a Nenávistí…

Zmíněné video s přistiženým a neprodleně potrestaným zlodějem, mi pořádně  zvedlo náladu…

Jen jsem si v duchu říkal, jak by to asi dopadlo v Praze. Tedy nerad bych zbytečně  přeháněl, ale vůbec nelze vyloučit, že by  ti čeští  policajti nakonec sebrali řidiče autobusu, který tou dřevěnou  pálkou prokazatelně  ohrožoval  mladého, nadějného zloděje…