Na Karla Kryla se zapomnělo…

Poznamenal   Aleš   Presler ve svém   prvním  letošním blogu  a  připojil k tomu  neoblíbenou -  v  našich svobodných  médiích  takřka  zakázanou   písničku  Demokracie rozkvétá…

Připomněl mi tak jeden z mých úplně  největších životních omylů.  Karel Kryl byl pro mne  málem  ikona, ale s tou  jeho  „Demokracií“  jsem se dlouho nedokázal vyrovnat.

Přišlo mi, ve stylu - podle sebe soudím tebe,  že si Karel  touhle písničkou nejspíše  kompenzuje  své osobní problémy, mindráky, že jaksi zradil  - "Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem..."

Často  jsem  tehdy  Karla Kryla v Praze  potkával a měl jsem tisíce  chutí mu vynadat,  z očí do očí mu sdělit, jak těžce mě tou svou nechutnou  hysterií  zklamal.

Naštěstí k tomu nikdy nedošlo a nemusím si  tedy dodnes  vyčítat, že jsem  byl jedním z těch, kteří  přitížili  jeho strádajícímu  srdci.

Pořád ještě   nerozumím, jak jsem mohl být tehdy tak těžce  zabedněnej, jak strašlivě  dlouho mi trvalo, nežli jsem pochopil, že Karel Kryl, jako obvykle, byl jen zase   o pár  kroků před ostatními  smrtelníky…