Můj Pavel Tigrid

Uznávám, že to může působit familiárně, vlezle - psát tak o člověku, s kterým jsem nikdy nebyl v osobním kontaktu, na kterého jsem si dnes, po dlouhém čase zase vzpomněl, když jsem zaslechl zmínku o jeho narozeninách 27.října 1917

Není ale důvod, proč si vymýšlet.

Pavla Tigrida jsem studoval na dálku. Můj respekt  a doživotní úctu si získal už v šedesátých letech, kdy jsem se náhodou   dostal  k časopisům  Obzory a Vývoj, kde Tigrid těsně před Únorem 48  válčil  - sváděl těžké boje s vítězícími  komunisty.

Ty jeho texty prošly těžkou zkouškou času. Je to obtížně uvěřitelné, ale  i po těch dlouhých letech jsou pořád ještě  aktuální.

 Nelze se divit, že právě Tigrid  patřil k těm prvním po kterých, ještě v průběhu puče, komunisti tolik sháněli, koho, v první řadě,  toužili mít za mřížemi.

Určitě je štvala i tahle říkanka na  kterou si matně vzpomínám:

Ten Vývoj, ta jména…

Chudoba, Tigrid…

co však na chlapa,

tak drzý,  když svobodu chce hlásat –

Škoda, přeškoda  GESTAPA!

Po skvělém publicistovi Pavlu   Tigridovi v České republice pořád  zeje obrovská díra.

P.S.

Možná o mém osobním vztahu také , bezděčně svědčí i fakt, že jsem se  kdysi  fatálně  pohádal  s kamarádem, který mi odmítl půjčit Tigridovo Svědectví : - )