Ještě nedávno jsem se nad takovými hláškámi usmíval. Už jenom proto, že , přes veškeré tehdejší sympatie, Listopad připisuju více Gorbačovovi, Reaganovi…, nežli Havlovi.
Jenže, když se teď tolik vzpomíná, vzájemně se dojímáme, vybavil jsem si také jednu zašantročenou vzpomínku někdy z konce listopadu 89, kdy už bylo prakticky hotovo.
Václav Havel tehdy v jakémsi rozhlasovém vysílání dirigovaném už Občanským fórem, reagoval na obavy několika posluchačů, kteří měli strach, jestli snad ta revoluce už nezachází příliš daleko.
Ťukal jsem si tehdy na čelo, ale ještě víc mě (vůbec poprvé) iritoval Havel, který posluchače uklidňoval, že přeci nejde o žádný návrat ke kapitalismu a jestli si snad někdo myslí, že někdo bude restituovat majetky třeba rodiny Havlů, tak je to směšný! Ha, ha, ha…
Bylo to poprvé, co jsem Havlovi nerozuměl. Omlouval jsem ho, že zřejmě jen tak taktizuje ( lhát se ale nemá!) a brzy, v tom běhu událostí, jsem na tenhle incident zapomněl.
Až teprve nyní, po tolika letech mi to konečně docvaklo.
Najednou jsem si vybavil i některé z Havlových „ekonomických “ nápadů“, tu jeho původní nechuť k NATO, pozdější lnutí k zeleným…
A tak se teď stále častěji zabývám myšlenkou, že Klaus a spol., Havlovi tu sametovou revoluci, možná, fakt ukradli!
