Možná jsem tedy fašista...

Řekl bych, že každý jen trošičku myslící člověk, už někdy od puberty, až do své smrti, se  stále   rostoucí  mírou intenzity přemýšlí o sobě, o společnosti v které žije, o smyslu života...

"Lidská spodina, která by ve své hlouposti umřela hlady, nepřispívá těm nad sebou zhola ničím, získává však výdobytky všech jejich mozků. Taková je povaha soutěže mezi silným a slabým intelektem. V tom spočívá 'vykořisťování' kvůli kterému odsuzujete silné."

Zmíněný citát z dialogu nového filmu natočeného podle románu dávno zesnulé (1983) spisovatelky  – filosofky Ayn Randové, ač   mířený  především na americké (ještě před Obamovské) poměry , mne mimořádně  zaujal, přijde mi, navzdory tomu  zpoždění s kterým se ke mně dostal,  neobyčejně  aktuální...

Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe, jak všichni ti, kteří společnosti -  vlastně  nikomu -  neprospívají, vznášejí  stále nové požadavky, vynucují si jen samá práva. Sledovat to bující zvrhlé rovnostářství, tu expandující filosofii stejných žalůdků a věčně natažených rukou.

Ještě víc, než tahle aktuálnost  mě překvapuje, že zmíněný citát je označován i za fašistický. Chápu, že pro množství lidí může být hodně nepřijemný, provokativní, ostatně jako každá zjevená pravda, ale fašistický? Nejde jen o hloupý pokus o rehabilitaci fašismu?!

Možná jsem tedy fašista, (co  všechno se  člověk na stará kolena nedozví!)  ale i tak  bych každému  doporučoval  se nad tím citátem  zamyslet - brát ho vážně. Osobně mi nepřijde ani  nějak mimořádně elitářský, spíše  jako burcující  poselství o aktuální  hrozbě  blízké budoucnosti, o likvidaci hybné síly - motoru  pokroku, o nadcházející éře destrukce, rozvratu, barbarizace...