O Janu Masarykovi se teď hodně píše a to nejenom v souvislosti s výročím, či s filmem Masaryk…......
Ty mé vzpomínky jsou všelijaké. Prvně jsem vzal Jana Masaryka na vědomí, když jsem ještě jako kluk doma objevil knihu Volá Londýn. Kupodivu, bez znalostí souvislostí, jsem ji přečetl až do konce, což mne dodnes udivuje a také dokazuje, že se Jan Masaryk dokázal vyjadřovat velice srozumitelně.
V roce 68 se začalo veřejně diskutovat , že komunisti, či ruští agenti, po Únoru vyhodili Masaryka z okna. Komunisty jsem nikdy neměl rád, takže mi to od nich přišlo docela normální a Jan Masaryk, coby oběť, u mne stoupnul v ceně.
Až o několik let později jsem měl příležitost nahlížet do starých novin a časopisů. Nejvíce mě fascinovalo období 1945 – 48, které mi tehdy připadalo jako zlatá éra československé demokracie.
Dnes už se ví, že v tom čase komunisti jen pomalu utahovali smyčku. Dodnes chválím předvídavost Ferdinanda Peroutky, který už někdy v roce 46 apeloval na komunisty v tom smyslu - že Československo už přece mají i s ohledem na mezinárodní situaci v hrsti a není tudíž důvod na nějaké komunistické excesy známé ze sovětského Ruska.
Jako když hrách na stěnu házíš!
Komunisti to převzetí moci stejně provedli pěkně po bolševicku a překvapivě jim u toho asistoval i Jan Masaryk, který se nepřidal k demokratickým ministrům, nepodal demisi a po převratu se dokonce stal členem komunistické vlády - úspěšně vyvolával zdání demokratického procesu.
O komunistech si myslím to nejhorší, ale proč by se, proboha, tehdy obvyklými komunistickými metodami zbavovali člověka, který s nimi hrál, dělal jim stafáž ?!
Komunisti dodnes, logicky, popírají vinu na smrti Jana Masaryka. Jen pochybuju, zda si uvědomují, že ani ta jeho zřejmě sebevražda, jim pražádnou čest nedělá.
Neboť pokud platí to dost pravděpodobné, že jeho sebevražda je výsledkem sebeuvědomění, že jako potomek slavného otce, svou spoluprací s komunisty zklamal, fatálně zradil, není to pro jeho kumpány zrovna ta nejlepší vizitka.
