Moc nescházelo a přišli jsme i o Štědrý večer...

Existují ještě větší extrémy - v říjnu vánočně vyzdobené výlohy mě už ani nepřekvapují, stejně jako koledy, které v tuhle dobu můžete - musíte poslouchat v obchodních centrech…

Nejsem na tyhle obchodnické kampaně úplně alergický, spíše mi to přijde k úšklebku. Pokud jde o mne, ty koledy, výzdoby, celá ta vánoční atmosféra mi úplně stačí pár dní kolem 24. prosince a někdy si i tak říkám, že to v těch médií zbytečně natahují, přehánějí…

Letos tomu ale bylo úplně jinak. Výlohy se sice už v tom říjnu začaly měnit ve vánoční, v obchodních centrech tou dobu rovněž zase zněly vánoční zvonky, jen ve finále - několik dní před Štědrým dnem - probíhala v médiích úplně jiná kampaň - nesrovnatelně zběsilejší, než obvykle. Nescházelo mnoho a přišli jsme i o ten Štědrý den…

Nevím kolika předvánočních časů se ještě dožiju. Naprosto jistě zato vím, že bych si už nikdy nechtěl zopakovat tenhle letošní - hektický, poněkud zvrácený.

Po téhle příšerné zkušenosti už, slibuju, nikdy nebudu v těch předvánočních časech brblat na to přehánění s koledami, s laciným sentimentem.

Je mi naprosto jasné, že to ani při té nejlepší vůli nejde zařídit, aby významní lidé vůbec  neumírali. Stejně nemožné, neskromné   mi připadá požadovat, aby tihle organizátoři pomézních. smutečních orgií, případně lidé z médií více uvažovali hlavou, nenechávali se tak unášet  jen těmi osobními pocity. A tak se  v té své modlitbičce chystám jen uctivě poprosit, aby tedy, alespoň, ty velké  osobnosti  napříště neumírali tak těsně před Vánocemi…