Miluju Tě

Napsal dnes  kdosi, zeleně, velkými písmeny,   na asfaltku přímo před naším domem, dokonce přímo před mými okny...

Nejsem namyšlenej, ale stejně mě to trochu znervóznilo. Ten náš barák má totiž  jen tři patra a pokud to sdělení  z vozovky zkoumáte z hlediska umístění, nemůže být vlastně určeno nikomu jinému, nežli někomu z těch  třech partají, obývajících prostřední část domu.
Když vyloučím osmdesátileté manžele, občas hlasitě řešící i  na chodbě  své rodinné záležitosti -  bydlící o patro výše a toho feťáka  pode mnou, začínám mít určité  obavy…
Některý ženský  jsou dnes, podobně jako homosexuálové,jako utržení z řetězu -   čím dál víc voprsklejší,  s těmi lidskými právy  se to  vyloženě přehání a taky,  člověk se někdy  ani nestačí divit, jak je  vkus některých  českých lidí  devastovanej!
Ať to počítám, jak to počítám, pořád mi vychází, že existuje tak  padesáti procentní pravděpodobnost, že se ten zelenej   vzkaz  týká, nedej Bože,  přímo mne.
Tedy muže, který si už ty  trable se zamilovaností poctivě odsloužil, nyní  veskrze skromného člověka, kterého ta  láska už teď  zajímá spíše jako součást   umělecké tvorby, který už dávno netouží po nějakých milostných vzletech, kterému  úplně  postačuje -  je vděčný, když mu nikdo zbytečně nehází klacky pod nohy…