Migranti vítejte!

Ještě  si  vzpomínám,  s jakým infantilním  despektem jsem se  v hodinách češtiny  ušklíbal nad   známým  básníkem, který  se v učebnici  nadšeně   rozplýval nad prostým faktem, že se na jaře   vrátily  vlaštovky…

No a?!

Ty emoce jsem jednak  nechápal  a  vlastně,  dodnes si  nejsem  úplně jistej, zda jsou tihle přelétaví ptáci  doma  u nás, nebo  naopak v těch teplých krajinách  a do Čech  - na léto, jen  migrují za lepším.

Trvalo  mi  to  desítky let, nežli jsem  pochopil a naladil se konečně  na  strunu vysmívaného umělce.

Je mi to tak trochu trapný, ale   už  se  taky „přiblble“ raduju z příletu   vlaštovek  – bezděčně  tenhle návrat  pracovitých, odpovědných,  elegantních ptáků se smyslem pro rodinu,  ve mně vyvolává příjemné pocity.

Jako  obvykle  k nám  zase  přifrčeli koncem dubna, postupně se  vracejí  do starých hnízd  a také  hledají  nová, lepší.

Loni  jsem  seznal,  že  nejraději bydlí ve vyšších patrech  a v závětří. Sousedé  pod  střechou  jsou z toho povětšinou na mrtvici.  Na  parapety  oken,  kde se vlaštovky  snaží  uchytit, až na drobné výjimky,  upevňují  barevné igelity, které  jim  evidentně vadí.

Nemá  smysl ale   popírat  logiku, taková   vlašťovčí  rodina všechno kolem nemilosrdně  zasere.

Mám   měkké  srdce, navzdory  těm  nepříjemnostem, bych  klidně  tyhle   migranty  toleroval i kdybych po nich   musel   uklízet.

Jeden  takový  páreček  to  zřejmě vytušil  a  hned se pustil  do práce. Když  už  byly  základy hnízda takřka hotové, z ničeho  nic  toho  ale  nechali -  stavba zůstala nedokončená.

Nevím, buď   došlo k nějaké nevěře, možná   tu moc fouká a  okna jsou příliš  nízko, případně, že se pořád moc  hejbám a šmíruju  -  nebyl by to tudíž bezpečný kvartýr?!

V každém případě z toho mám mírné   výčitky!