Markéta Pekarová Adamová aneb Můžeš-li si vybrat...

Nedávno mi známý, s potutelným úsměvem, doručil jednu dobrou radu opsanou z internetu. Prý mi je přímo šitá na míru:

„Můžeš -li si vybírat – mít pravdu nebo být hodný, buď hodný!“

Uznale jsem nad tím moudrem pokýval hlavou, ale bylo nám hned jasný, že jen hází hrách na stěnu, že ani ty úplně nejlepší rady, největší moudra nejsou vždy kompatibilní s našimi životy.

Takovým dobrým příkladem jsou i ty mé aktuální blogy věnované hysterické rétorice poslankyně Pekarové Adamové.

Bez dlouhého uvažování jsem pominul tu krásnou, vznešenou možnost být hodný, nějak jsem si nedokázal vybavit, komu by to tutlání pravdy vlastně prospělo.

Je mi líto, ale tím svým řečněním mi  tahle poslankyně permanentně  připomíná toho dobytka – komunistického prokurátora Urválka.

Ten osobní pocit prostě nedokážu kamuflovat, v takových případech nedokážu být hodný! A tak odmítám i to dobrácké kompromisní řešení jednoho z diskutérů – který mi nabízí možnost vnímat tuhle směšnou, věčně vyčuhující političku, jako surikatu, což ho prý ohromně baví.

Občas si dám říct, mám dobrou vůli, ale nějak se mi to nedaří – pořád se mi vybavuje jen a jen ten Urválek!