Marek Eben to umí!

Často se při sledování zpravodajských rozhlasových a televizních pořadů rozčiluju, klepu si na čelo, nadávám…

Kvůli tomu adrenalinu alespoň  nemusím riskovat život, cestovat na druhý konec světa. Skromnému důchodci stačí i ta veřejnoprávní média. Nikoliv snad, že by byla o tolik horší, než ta komerční, ale emoce stoupají také s vědomím, že si ty neználky,nafoukance,  prostřednictvím povinných koncesionářských poplatků, ještě ke všemu platíte…

Drtivá většina všech těch redaktorů, moderátorů mi přijde zoufale nedostatečná. Možná dobře vyslovují, jsou pěkně napudrovaní, oblečení, ale pořád z nich mám takový pocit, že převážně jen papouškují známé floskule, nebo se zase snaží být středobodem všech těch diskusí, hosté ve studiu jim slouží jen jako dekorace k jejich exhibicím.

Už mě ale taky napadlo, jestli není chyba ve mně, zda to snad nějak nesouvisí se stářím. Neberu na lehkou váhu ty plakáty v čekárnách obvoďáků, které starší lidí - věčné nespokojené kverulanty vyzývají, aby se svěřili ošetřujícímu lékaři, že může jít o nemoc…

Možná bych se i svěřil, ale v neděli jsem v pořadu Na plovárně chvíli poslouchal rozhovor Marka Ebena s profesorem Pafkem.

Pan profesor je mediálně dost opotřebovaný, zpovídaly ho už desítky nejrůznějších novinářů, redaktorů a tak jsem ani nečekal, že se dozvím něco nového. Nicméně, tentokrát padaly otázky opravdu zajímavé a důležité - žádný balast - mlácení prázdné slámy, žádné chvástání - primitivní politikaření!

Tak ono to přece jenom jde! Nečílit diváky, posluchače hloupým žvaněním - před mikrofonem, televizní kamerou se kultivovaně bavit, pokládat rozumné otázky!

S tím vyšetřením ohledně stařecké demence - kverulantství, tak ještě nějaký čas počkám.

Asi by ale neškodilo poslat do lékařských ordinací všechny ty  kladeče prázdných, či  přiblých otázek. Co když jde také o příznaky nějaké té duševní poruchy, že…?