Mám štěstí!

Omlouvám se, je to sprostý na vás to jen tak vyhrknout, ale fakt nechci tímhle konstatováním zase někoho naštvat - vyvolávat závist, negativní emoce…

O tom jak je štěstí pojem relativní, až ošidný asi nejlépe svědčí to, že většina zdravých lidí si vůbec neuvědomuje, jak moc jsou vlastně šťastní…

Zdraví, lásku, bohatství, čest, atd., atd., nejlépe dovedou ocenit až ti, kterým něco z toho fatálně schází.

Jednou z takových nedoceněných forem štěstí je i schopnost těšit se. Ani nevím, zda se to vůbec dá naučit, nebo se s tím musíte narodit, ale je to úžasná věc!

Často je takové těšení ještě větším požitkem, než ten následný prožitek na který jste se dlouho připravovali.

Těším se na zajímavý sport, film, moc mě baví už dlouho dopředu plánovat  dovolenou i menší  několikadenní výlety,  vybírat si dopravu, zemi, prostředí, hotel… Pořád ještě nadšeně listuju nabízenými informacemi, obrázky, zvažuju ceny a další okolnosti.

Zřejmě nejde zase o nic zcela mimořádného, předpokládám, že podobně se chová mnoho lidí. Řekl bych, že to zmíněné - opravdovské štěstí ale spočívá především v tom, že ke konci dovolené - cesty se obvykle, zcela automaticky zase začnu těšit domu a to navzdory obyčejně nepohodlnému zpátečnímu trmácení se.

Nikdo mi nevymluví, že uchovat si schopnost   radovat se  i v dospělosti je obrovské  štěstí, že se to neobejde bez nadání…