Možná podléhám televiznímu klamu, ale nastupující ministr spravedlnosti Robert Pelikán, mi z té obrazovky, nápadně připomíná čertíka ze známé filmové pohádky - malý, ale šikovný…
Ten pocit ve mně značně posílil také zveřejněný rozhovor s Petrem Štěpánkem, který zmiňuje, že dění v České republice nyní významně ovlivňují synkové z normalizačních rodin – krom Babiše a Teličky, jmenuje i Roberta Pelikána:
„Děti nemohou za činy svých otců. Leda, že kráčejí v jejich šlépějích. Pelikánův otec Dragutin po "únoru" na pražské právnické fakultě napráskal mého otce, že je buržoazního původu. Tátu vyhodili. Jeden den to byl nadějný jurista, druhý den přidavač na stavbě. Nejstrašnější na tom starém rodinném příběhu ovšem je, že můj otec a Dragutin bývali na gymnáziu kamarádi a moje babička, zbožná to žena, do své křesťanské lásky v bídných poválečných letech zahrnula i kamaráda svého syna, pročež každý den připravovala dvě svačiny, jednu pro syna a druhou pro jeho kamaráda.
Robert Pelikán, nastupující ministr spravedlnosti, před časem pro změnu napráskal starostu Nového Bydžova. Každý si jistě dokáže udělat svůj názor, zda to byla občanská povinnost, nebo si mladý pan Pelikán jen honil své aktivistické tričko.“
Jak říkám – malý, ale šikovný! Čertík!
