Lidský práva! Lidský práva!

Za komunistů jsem absolvoval většinu pražských protirežimních demonstrací a to více z principu, nežli  z naivní představy, že tím snad něco změním…

Za ty desítky let  obezřetné opozice, jsem schytal jen pouhou jedinou ránu pendrekem a pouze dvakrát jsem byl předveden na služebnu VB.

Největší dojem na mne tehdy udělal jeden z vyšetřovatelů, který mi tajuplně sděloval, že my blbci vlastně děláme Havlovi a spol., kteří se vozí mercedesy a fasují devizy ze Švédska, jen křoví...

Když jsem mu odvětil, že, něco na tom asi bude, že  jsem tom už taky něco zaslechl, ale nejsem ambiciózní, ani závistivej  - znechuceně to  školení na úrovni  dnešního zpravodajství  ČT, odbyl směšně nízkou pokutou, za nedovolené shromažďování...

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že jsem rozhodně  nepatřil k hrdinům protikomunistického odboje. Srabácky jsem také skandoval zejména taková ta  neutrální, obtížně žalovatelná hesla typu - Lidský práva! Lidský práva! Svobodu! Svobodu!

Dnes už se tomu jen musím smát. Totiž, nikdy by mě nenapadlo, že po tolika letech si ti dnešní „hrdinové“, budou ta „těžce“ vybojovaná lidská práva a svobodu vykládat tak, že mohou ignorovat daná pravidla - svobodně, bez roušek a respirátorů, doma i v zahraničí, roznášet nákazu! : - )