Nepřehlédl jsem, že jakási evropská soudní instituce, snad už konečným verdiktem, rozhodla, že zakrývání obličeje opravdu, ale opravdu není porušením těch nejsvětějších lidských práv…
To mi tedy spadl kámen ze srdce!
Ale popravdě, už jen skutečnost, že se takovými pitomostmi, zcela vážně zabývají evropské úřady, soudy - je sama o sobě skličující, deprimující záležitost.
Chudáci - tihle náboženští fanatici, anarchisti, bankovní lupiči a podobná verbež…, se dovolávají lidských práv!
Vyloženě komická záležitost!
V téhle souvislosti se mi vybavila vzpomínka na 21. srpen 1969. Všechno už bylo tehdy prohraný. Znormalizovaní českoslovenští komunisti byli připraveni za každou cenu potlačit protestní vystoupení - připomenutí si prvního výročí okupace Československa Rudou armádou a spol.
Kdyby to snad nezvládla policie, na vltavském nábřeží byly už připraveny desítky armádních tanků.
Přesto se tehdy v poledne na Václaváku sešly desetitisíce demonstrantů, rozháněných obušky, psy, vodními děly…
Prakticky každému z těch demonstrujících bylo tehdy zřejmé, že experiment s lidskou tváří komunismu definitivně skončil, ale přesto přišli, nechali se lovit rozvášněnými policajty, milicionáři…
Václavákem také objížděly obrněné vozy na kterých policejní kameramani filmovali přítomné. Nevím, co si od toho ti fízlové slibovali. Zda chtěli přítomné zastrašit, nebo ty filmové záběry měly později posloužit jako důkazy u následných soudních procesů.
Čestný slovo, v těch davech jsem kolem sebe nezahlédl ani jediného člověka, který by si, z oprávněných obav, zakrýval obličej. Právě naopak, lidé hrdě hleděli do policejních kamer!
Nebyli jsme to my, kdo se měl tenkrát stydět!
Tolik jen malá osobní poznámka k tomu zahalování.
