Lidská práva pro bankovní lupiče a spol.

Nepřehlédl jsem, že jakási  evropská soudní instituce, snad už konečným verdiktem,  rozhodla, že  zakrývání   obličeje  opravdu, ale opravdu není porušením těch nejsvětějších  lidských práv…

To mi tedy spadl kámen ze srdce!

Ale popravdě, už jen skutečnost, že se takovými  pitomostmi, zcela vážně  zabývají  evropské úřady, soudy  - je sama o sobě skličující, deprimující  záležitost.

Chudáci  -  tihle  náboženští  fanatici, anarchisti, bankovní  lupiči a podobná  verbež…, se dovolávají lidských  práv!

 Vyloženě komická záležitost!

V téhle souvislosti se mi  vybavila vzpomínka na 21. srpen 1969. Všechno už bylo tehdy prohraný. Znormalizovaní   českoslovenští  komunisti byli připraveni  za  každou cenu potlačit   protestní vystoupení -  připomenutí si   prvního  výročí  okupace  Československa  Rudou armádou a spol.

Kdyby to snad nezvládla policie, na vltavském nábřeží byly už   připraveny  desítky armádních  tanků.

Přesto se tehdy  v poledne  na Václaváku  sešly  desetitisíce  demonstrantů, rozháněných  obušky, psy,  vodními děly…

Prakticky každému z těch demonstrujících bylo tehdy     zřejmé, že  experiment s lidskou tváří komunismu definitivně  skončil, ale přesto přišli, nechali se lovit rozvášněnými policajty, milicionáři…

Václavákem také   objížděly  obrněné vozy na kterých policejní kameramani   filmovali  přítomné. Nevím, co si od toho ti fízlové  slibovali. Zda chtěli přítomné zastrašit, nebo   ty filmové  záběry měly  později  posloužit jako důkazy  u následných soudních procesů.

Čestný slovo, v  těch davech  jsem kolem sebe  nezahlédl  ani  jediného člověka, který by si, z oprávněných obav,  zakrýval obličej.  Právě naopak, lidé hrdě hleděli do policejních kamer!

Nebyli  jsme  to my, kdo se měl  tenkrát  stydět!

Tolik jen  malá osobní poznámka k tomu zahalování.