Vypuklo nečekaně, spontánně po jeho skonu. Když se teď tak dívám na ty tisíce, možná i statisíce svíček, květin, které lidé neustále přinášejí na Bertramku, trochu z toho, přitom žádný velký fanda, jihnu…
Ale, protože žijeme ve věčně rozhádané zemi, vyskytují se tu pochopitelně i ti, které ty posmrtné pocty k „pouhému zpěvákovi“, navíc neprokádrovanému, těžce iritují a často nejde jen o nějaké obyčejné, frustrované prosťáčky.
Připomínají Antichartu, loajalitu mistra ke komunistickému režimu, což je všechno pravda, ostatně také mi to kdysi mrzelo.
Jistěže to Karla Gotta nectí, jenže Karel Gott je přece o něčem úplně, ale úplně jiném!
Jeho neopakovatelnou jedinečností bylo skvělé zpívání – mimořádná schopnost rozdávat desítky let pohodu, radost.
Kdo z vás, kdo z nás na to má?! Před tím nelze, nežli v hluboké úctě smeknout.
Bohužel, přestože jsou momentálně obchody a kavárny plné, velkorysost a tolerance je v ČR pořád nedostatkovým zbožím.
A tak jsou někteří lidé také těžce dotčeni tou záplavou květin a svíček, kterých sem lidé nanosili tolik, že mohou někde i překážet.
Nápadně mi to připomíná rok 89, kdy se do Prahy k velvyslanectví Německé spolkové republiky sjižděly tisíce východních Němců žádat o azyl a nechávali v ulicích napospas své trabanty…
Tehdejším českým komunistům se to strašlivě nelíbilo, ale ti inteligentnější z nich rovněž „chytře“ vyvolávali nevoli místních nadáváním na ten bordel, co za sebou tihle němčouří - emigranti nechávají…
Časy se mění, ale soudruzi nikoliv!
