Lidové referendum nejen o Karlu Gottovi

Vypuklo  nečekaně,   spontánně  po jeho skonu. Když se teď  tak  dívám na   ty  tisíce, možná i statisíce svíček, květin, které lidé neustále  přinášejí   na Bertramku, trochu z toho,  přitom žádný velký  fanda,  jihnu…

Ale,  protože  žijeme ve  věčně  rozhádané zemi, vyskytují   se tu pochopitelně  i ti,  které  ty posmrtné pocty k „pouhému zpěvákovi“, navíc neprokádrovanému,   těžce  iritují a často nejde jen o nějaké obyčejné, frustrované  prosťáčky.

Připomínají   Antichartu, loajalitu mistra ke komunistickému režimu, což je všechno pravda, ostatně  také mi to kdysi mrzelo.

Jistěže  to  Karla Gotta  nectí, jenže  Karel Gott je přece o něčem úplně, ale úplně  jiném!

Jeho  neopakovatelnou   jedinečností  bylo skvělé  zpívání  –   mimořádná    schopnost   rozdávat  desítky let  pohodu, radost.

Kdo z vás, kdo z nás na to má?! Před tím nelze, nežli v hluboké úctě smeknout.

Bohužel, přestože  jsou momentálně  obchody a kavárny plné, velkorysost a tolerance  je v ČR pořád  nedostatkovým zbožím.

A tak jsou  někteří lidé  také  těžce  dotčeni tou záplavou květin a svíček, kterých sem lidé nanosili tolik, že mohou někde i překážet.

Nápadně mi to  připomíná  rok 89, kdy se do Prahy k velvyslanectví Německé spolkové republiky sjižděly tisíce východních Němců žádat o azyl a nechávali v ulicích napospas své trabanty…

Tehdejším českým komunistům se to strašlivě nelíbilo, ale  ti  inteligentnější   z nich  rovněž „chytře“ vyvolávali  nevoli místních    nadáváním   na ten bordel, co za sebou tihle němčouří  - emigranti nechávají…

Časy se mění, ale soudruzi nikoliv!