Na lidoveckém sjezdu si předseda zavěštil - v říjnových volbách přisoudil koalici lidovců a starostů přes dvacet procent…
Nemocný Pavel Bělobrádek se moc pěkně rozjel, jen se divím, že zůstal u těch dvaceti - rovnou nevyrukoval se třiceti, případně čtyřiceti procenty…
Ovšem na redaktory ČT, přítomné na lidoveckém sjezdu, to i tak zjevně zapůsobilo - mnohokrát to zopakovali a televizním divákům tuhle koalici prezentovali takřka jako favorita nadcházejících voleb.
Pokud by parlamentní volby byly mistrovstvím světa v kličkování, v pokrytectví, v mlácení prázdné slámy - pak by ten televizní Bělobrádkův optimismus nepochybně seděl, jenže…
Mrzí mě, že o stávajících českých politických stranách smýšlím vesměs negativně, že neexistuje jediná relevantní, která by vzbuzovala mou důvěru. Ta negace je nepochybně znepokojivá, nedělá mi radost. Vždycky jsem byl hrozně vybíravej, příšerně kritickej, ale teď už mi dělá problém volit dokonce i to menší zlo.
Koukám, že se z toho pomalu klube autobiografie, takže to teď už raději vezmu hákem.
S tou novou, propagovanou koalicí Bělobrádek – Gazdík, mám naprosto stejný problém jako s pravdoláskaři.
Pravda, spravedlnost, čestnost…, jsou ideály, které dávají lidskému životu smysl. Velice se mi proto dotýká, že si je - jako osvědčenou vábničku, tak často berou do huby evidentní lháři, podvodníci, lidé zoufalých charakterů…
Stačí jen chvíli sledovat ty často odpuzující metody lidí, kteří si v ČR z Pravdy a Lásky dělají živnost! Docházím k závěru, že ve jménu té jejich Pravdy a Lásky se prakticky neštítí vůbec ničeho…
Nechce se mi věřit, že tihle vesměs politici nevědí, co činí, že si neuvědomují, že jde o laciný kalkul, sprostý podvod!
Přijde mi to stejně odporné, jako prznění dětí!
