Lhaním, šaškováním k nápravě historických excesů?!

Může to působit nepatřičně, ale  to  spontánní  svržení mariánského sloupu  na Staroměstském náměstí, provázející konec Rakouska – Uherska mi  nápadně  připomíná  výbuchy  emocí spojených s  koncem nacistické okupace…

Také  se  mi  velice  ekluje  to  stávající chytračení  když dnes tolik  lidí   historické děje  poměřuje – soudí,  vykastrované   od tehdejších souvislostí a   pochopitelných  emocí.

Předpokládám, že  ve  většině  z nás   ty  historické excesy  spojené  s dějinnými milníky –   včetně zboření   marianského sloupu,  snah  vlasteneckých davů  o zúčtovaní  s Rakouskem  svržením   soch  Karlova mostu do Vltavy…, podobně  jako o desítky let později  třeba ty často  nelidské  násilnosti na Němcích, vyvolávají, slušně řečeno, rozpaky, ale, co si budeme povídat,  není to všechno  zase až tak úplně jednoduché.

Tenhle  předlouhý, snadno rozcupitelný  úvod  směřuje ke kritice   aktuálních - neúměrně  medializovaných    pokusů  o  nápravu historických přešlapů  – v tomto případě o nové osazení mariánského sloupu na původním místě  Staroměstského  náměstí.

Nejspíše by mi  ten  nově  vztyčený  sloup,  s nespornou ideologickou náplní, na původním místě   nevadil, pokud by se  ale   tihle   napravovavatelé  historie,  nechovali jako odpudiví  pokrytci, svatoušci.

Pokud  by  se   netvářili jako  ti  ukřivdění, pronásledovaní úřady,  hloupě   netvrdili, že jednají legálně.

Prostě,  nedělali  ze spoluobčanů pitomce!