Kouzelní dědečci a třináctý důchod

Asi každý zná minimálně jednu verzi pohádky, v které se nějaký  hloupý Honza hloupě  podělí se stařečkem o poslední buchtu - skývu chleba a  potom za to  pohádkově inkasuje...

Doby jsou zlé, nároky na lidskou morálku  se neustále snižují - v jednom aktualizovaném podání k těm splněným třem přáním dokonce už  jen stačilo pustit v tramvaji toho  vetchého  pohádkového dědečka sednout.

Možná to také  znáte i z vlastní zkušenosti - když Vám jednou  někdo nesedne, mohl by se třeba  rozkrájet a stejně na něj budete pořád koukat skrze prsty.

Takovou krajně podezřelou persónou je v mých očích i Jiří Paroubek.  Ať udělá, co udělá, pořád v tom čuju nějakou  čertovinu. Dokonce i teď, když  všude rozhlašuje, že míní   bohulibě podarovat třináctými důchody miliony  českých  dědečků a babiček -  nedokážu tuhle  nechuť  přemoci a patřičně ocenit to krásné  gesto, dobrotu srdce a lidskou solidaritu.

Naopak,  zlomyslně to chápu  jako dost  neférovej kšeft. Za jakési  očekávání, že za ty necelé dva a půl tisíce, tihle dojatí  dědečci a babičky,  na jaře příštího roku  - jaksi  na oplátku -  splní zase Paroubkovi   to jeho   jediné,  velké  přání  - s  přispěním obdarovaných  zvítězit ve volbách

Tu zlou  podezřívavost ještě přiživuje  známý fakt, že  dobrodinec  nehodlá  obdarovávat důchodce z vlastní, či stranické  kapsy, ale z cizího - ze státní kasy - plné dluhopisů - kde  evidentně scházejí prostředky na mnohem důležitější potřeby, než jsou takové předvolební  dárečky...