Kotrmelce Petra Pitharta

Petr Pithart se pro mne, už počátkem devadesátých let, stal  symbolem české liberální žvanivosti. Veškeré případné pochybnosti definitivně zažehnal tím svým pověstným dvojdomkem… 

A tak mě teď hodně překvapil tím  komentářem ke knize Václava Klause Podtrženo.

Ani zdaleka neberu úplně všechno, ale s  odstupem času mi přijde, že  třeba na těch jeho  zmíněných  poznámkách o přepjatosti - že Václava Klause cosi fatálně žene, aby byl úplně za každou cenu vítězem, asi  něco je:

 „ Václav Klaus nějakou dobu vyhrával jeden boj za druhým. Prosadil mnoho dobrých věcí a mnoho věcí špatných, a byly ty druhé nejednou přehnanou verzí těch dobrých... A kolikrát jsem ho přímo nesnášel. "

Ale tím největším překvapením  je pro mne přeci jen následující odstavec:

 „Máme toho dost společného: spolu s ním jsem vždycky pro občanská, nikoli lidská práva. Rovněž jsem pro (prostupné) hranice států a také vím, že bez hranic není občan ani politika. Vím, že EU nesmí být stát, tím méně superstát … Také já jsem jen pro nutnou, limitovanou a kontrolovanou migraci… Také jsem proti jakékoli cenzuře. „

Tedy, zrovna od Petra Pitharta mi tyhle výroky znějí naprosto neuvěřitelně, s prominutím  -  tak nějak kotrmelcově.

Nevím kolik času  mi ještě zbývá, ale raději ani nemyslet, co všechno se ještě dozvím, čeho všeho se ještě dožiju