Není vyloučeno, že tenhle blog bude možná jestě o něco konfliktnější, nežli bývají ty mé politické….
Už mě to napadlo několikrát, ale poslední kapkou byla informace, že moderátorka Radiožurnálu Výborná (řekl bych spíše dobrá) znovu vysílá z Himalájí, kde tentokrát doprovází slepého horolezce.
Jak se sluší, musím hned úvodem deklarovat, že nejsem žádný asociál, že cítím se zdravotně a duševně postiženými a dovedu si živě představit zejména ten těžký život nevidomých. Ostatně, několik let jsem byl v kontaktu s takovou rodinou.
Je určitě dobře, že se o společnost stará o tělesně i duševně postižené, že je vesměs nenechává na pospas neblahému osudu.
Jen moc nefandím těmhle paraolympiádám a tak podobně. Je sice moc pěkné, že na sobě tihle lidé pracují, nevzdávají to, snaží se být užiteční i pro ostatní, jenže přijde mi logičtější, když tak činí v oborech, kde jim jejich postižení nepřekáží, kde mohou dokonce trumfnout ostatní. S lidským potenciálem by se nemělo zbytečně mrhat.
V tom už zmíněném horolezectví zrakově postižených, ani při té nejlepší vůli, žádný smysl nevidím,přestože jsem slyšel už několik vysvětlení.
Zvláště pak, když těmhle horolezcům už dávno nestačí domácí kopečky a vyjíždějí s početnými týmy asistentů slézat skalní vrcholy v Jižní Americe, v Africe a nyní tedy i v těch Himalájích.
Nemám ctižádost říkat lidem co mají, či nemají dělat, ale popravdě - namísto oslavných slov se mi v těchto souvislostech ze všeho nejvíc vybavuje úplně jiný výraz a to - zvrácenost.
