Až do dneška, veřejnoprávní média, jako nedílná součást opozice, od rána do večera, hořce naříkala, že ČR pořád ještě nemá vládu s důvěrou Parlamentu…
Teď ji tedy, konečně máme ! Ovšem jen člověk neznalý zdejších zvrácených poměrů, by mohl předpokládat, že ty srdcervoucí nářky přestanou. Ba právě naopak!
Tak jako v minulosti jsem v přímém přenosu sledoval podstatnou část těch historických momentů. Na rozdíl od dřívějška, teď už bez nějakého osobního zaujetí - nemám už komu fandit.
Není v mých lidských silách držet palce populistickému ANO, ještě populističtějším sociálním demokratům, nebo snad komunistům.
Bohužel, nejde to ani v případě těžce demagogické opozice, jejíž představitelé rovněž nechutně politikaří - straší, přehánějí, lidsky jsou k nerozeznání od vládní garnitury.
O Babišovi jsem nikdy neměl iluze, tentokrát mě navíc ještě zklamal, že po půlnoci, ztratil nervy, nechal se vyprovokovat drze šaškujícím Kalouskem. To by se premiérovi stát nemělo!
Politická rozhádanost v České republice dosáhla stavu, že už z toho galimatyáše snad ani neexistuje slušná cesta ven – na obzoru žádná plachta bílá! Musíme si zvyknout, že ještě dlouhá léta budeme nuceni žít v těch politických exkrementech.
Cesta k nápravě politických poměrů bude tuze obtížná a dlouhá - nezbývá nežli doufat, že se veřejnost ze všech těch nechutností časem přece jen poučí.
Úplně jistý jsem si ale v tom, že součástí té budoucí politické rehabilitace budou nutně muset být i veřejnoprávní média – tyhle štvavé vysílačky permanentně přilévající olej do ohně!
