Konec bohulibého projektu Mirka Topolánka

Tu páteční těžkou  porážku vládní koalice ve Sněmovně   - stylem k.o. -  lze  sice ještě  dodatečně otupit  třeba  v Senátu, ale i tak už lze  hovořit o definitivním    krachu  projektu Topolánek + lidovci + zelení...

Samozřejmě, že se o těch pátečních událostech ve Sněmovně  dá také psát jako o vítězství  nestydatých vyděračů,  objektivně nešťastném triumfu nezodpovědných, populistických  -  impozantním vítězstvím v krajských a senátních volbách - ještě omámených    sociálních demokratů. Jenže,  ono je to přece jenom více  o lidech, kteří  své současné  jednání zřejmě  podřizují už jenom těm  svým   nepříjemně vysokým hypotékám.

Dost o tom svědčí i ty  následné, dlouhé rozklady  některých vládních představitelů o osobní  nespolehlivosti  mnohých  koaličních poslanců, o shodě nejrůznějších  nešťastných okolností, včetně náhlých zdravotních potížích dvou zastupitelů, atd., atd., jakoby právě tohle bylo to nejpodstatnější.

Když  se po volbách v roce 2006 a především po  tom hanebném povolebním projevu - morálním striptýzu  -  Jiřího Paroubka,  Mirek Topolánek rozhodl, stůj, co stůj,   uzavřít tu poněkud šílenou koalici s lidovci a zelenými, dalo se to  pochopit i když z toho asi nikdo nebyl příliš nadšený.

Možná se dalo uvěřit, že  tahle divná vláda, včetně premiéra, se pokusí o zázrak a  poroste s novými úkoly. Žádný div, že se tak nestalo, šance byla zcela minimální, spíše teoretická. Přesto se však dá hovořit o jakémsi zklamání a to především z premiéra, který se svými  četnými zbrklými výroky a gesty stal postupem času symbolem buranství, neomalenosti a hlouposti. Některé jeho výroky ho znemožnily dokonce  i v očích pravicových voličů a příznivců ODS.

V souvislosti s výstřelky  Mirka Topolánka  se však,  tak nějak, úplně zapomnělo a doposud zapomíná,  na „kvality" možné  alternativy. Je to   obrovský paradox. Při všech těch  výhradách k premiérovi, totiž,  při  srovnání se všemi těmi komunisty a sociálními demokraty, kteří mají dnes  tak pěkně nakročeno k převzetí moci, si dovolím tvrdit, že  je to, oproti nim,  docela  slušný, morální a inteligentní člověk.