Komunistická sebevražda

Občas se v politice pletu, ale když jsem se 21. srpna 68, ještě rozespalý dozvěděl o okupaci, pronesl jsem tehdy slova, s kterými   se  dodnes vytahuju:

Cosi v  tom smyslu, že tohle je definitivní  konec komunismu, že teď už konečně celý svět poznal, beze všech pochybností, co je to za svině!

Pravda, trvalo to ještě mnoho let,  chvílemi  jsem pochyboval, ale dodnes jsem si jistý, že právě okupace Československa byla tím posledním hřebíčkem do rakve světového  komunismu.

Symbolem  té  budoucnosti bylo tehdy i svržení rudé pěticípé hvězdy z budovy Rozhlasu. Dlouho vzdorovala, ale  nakonec  přece jen k obrovskému nadšení  přihlížejících ( s výjimkou snad jen sovětských tankistů) skončila v troskách.  

V průběhu  letošních nekonečných diskusích jsem  zaslechl, že jedním z těch, kteří zmíněnou pěticípou hvězdu, v těch nejdramatičtějších okamžicích bitvy o Rozhlas  strhávali,  byl také tehdejší  rozhlasový elév -  Ondřej Neff, kterému tu a tam nadávám.

Pokud tomu tak tedy  opravdu je, dodatečně mu  a ostatním spolupachatelům  vřele děkuju, za ten krásný, nezapomentulný, celoživotní  zážitek v době nejtěžší.