Koalice Mirka Topolánka v agónii

Občanští demokraté, lidovci a zelení už prakticky skončili svou misi. Ocitli se ve stavu blízké agónii. Oranžgutáni sice předvádějí vítězné tanečky , ale jsou v tom tentokrát  nevinně. Koalice dojela především na své stranické disidenty - Tlustého, Schwippla, Hovorku, Šojdrovou, Zubovou, Jakoubkovou, Kuchtovou a další - jejichž míra rebelantství je značně úměrná jejich nenaplněným osobním ambicím.

I tak však nelze úplně pominout  skutečnost, že tenhle experiment - nekompatibilní vládní slepenec, byl vlastně jen východiskem z nouze, pokusem držet alespoň nějaký čas stranou mocichtivého Paroubka a jeho pitbuly. Za ten téměř ušlechtilý pokus asi nejvíce zaplatí ODS, která v takové bizarní koaliční konstalaci nutně musela rezignovat na podstatnou část svého volebního programu a další velkou obětí je i Martin Bursík, který sice, dva roky, s neobyčejnou zručností držel pohromadě ten svůj zelený pytel blech, ale každá sranda jednou končí...

Teď už bude jenom zajímavé sledovat , jak dlouho ještě dokáží ty koaliční trosky držet pohromadě a předstírat, že ještě mohou něco pořádného dokázat . Momentální tristní stav potvrzuje i ten veskrze trapný pokus, ještě na poslední chvíli, instalovat do vedení Sněmovny "populární" zelenou Káťu. Jak se říká - zoufalí lidé dělají zoufalé činy !

Důvod k nadšení dnes mají nejenom sociální demokrati, komunisti, ale i všichni ti - najednou tak bojovní a stateční  zaměstnanci, pilně chystající stávky  kteří si , když už se to oficiálně může, kompenzují časy, kdy tak disciplinovaně drželi hubu a krok, což se stejným dílem týká i těch neohrožených bojovníkům proti radaru. Nějak si nevzpomínám na demonstrace a hladovky v časech, kdy zemi okupovala sovětská armáda a měla zde nachystané dokonce i atomové zbraně. Tehdy opravdu o něco šlo...Dnes jde spíše o atrakci, takže tady , pochopitelně, neschází ani mládež.

Tak trochu, zejména těm prostším spoluobčanům , závidím. Oni jsou zřejmě skutečně přesvědčeni, že se dají nereflektovat nové poměry, "chytře" se vyhnout nutným změnám, reformám, regulacím o které se, řekl bych, dost nesměle a zejména nepřesvědčivě pokoušela Topolánkova vláda. Tihle šťastlivci sice budou za nějaký čas překvapeni, že ty samé reformy - v oranžovém - začne nutně uvádět v život nějaká nová, patrně levicová vláda ,( zrovna tak, jak jsou k tomu nuceny levicové vlády i jinde) ale určitě si zase nechají vysvětlit, že to jinak nejde, že za všechno může ta nenáviděná  pravice...