Klausova zbytečně pokažená gratulace Jiřímu Suchému!

Nelze se ani příliš divit, že si novináři z  prezidentské gratulace osmdesátiletému Jiřímu Suchému všimli zejména té zmínky, že Suchého písničky z počátku šedesátých let rozkládaly totalitní režim, mnohem účinněji než ten tehdejší tolik oslavovaný čtvrtý sjezd československých spisovatelů…

Novináři si tuhle podivnou  větičku, vcelku pochopitelně, spojují s faktem, že Václav Klaus neobdržel pozvánku na narozeniny jiného českého jubilanta a tak si s V. Havlem - jedním z významnějších aktérů zmíněného spisovatelského sjezdu - vyřídil účet alespoň tím, že to historické jednání spisovatelů zařadil až daleko za Suchého hit Kočka na okně…

Ještě si trochu vzpomínám:

Na okně seděla kočka,

byl krásný letní den,

na okně seděla kočka

a dívala se ven.

Byl krásný letní den

a celý svět se smál,

na okně seděla kočka

A venku štěkal pes…

Snad jsem ten text písničky, která tenkrát tolik učarovala mladému Klausovi moc nepoplet - ostatně, nikdy nepatřila k mým oblíbeným, ale stejně - konfrontovat tuhle písničku se sjezdem československých spisovatelů, z nichž se část otevřeně vzbouřila proti režimu, mi přijde velmi neobvyklé - nesnadno pochopitelné, pokud v tom  tedy zrovna nehlédáme zlý úmysl.

Za sebe jen mohu říci, že se mi  Semafor tehdy moc líbil (i když jsem v té době už častěji chodil Na zábradlí), ale popravdě, tím statečným vystoupením mnohých spisovatelů, kteří v roce 1967 veřejně zpochybnili vládnutí komunistů, jsem byl přímo nadšený, unesený.

Jen těžko proto chápu, jak někdo, prokazatelně inteligentní, může proti sobě, tak nesmyslně klást takové události, jak to o víkendu učinil Václav Klaus.

Jakoby snad nešlo vzdát zaslouženou úctu a čest - jak Semaforu, tak i těm tehdejším odvážným spisovatelům!

Proč ty události stavět proti sobě!

Pane prezidente, opravdu nestačilo jen tak docela obyčejně poděkovat?!