Kdyby malíř Brázda nevrátil Klausovi tu medaili...

Nejsem na to nikterak  hrdý, ale výtvarné umění je pro mne tak říkajíc  španělská vesnice. Není se čím chlubit, ale, když už tedy nic jiného, alespoň nejsem snob, nic nepředstírám…

S tím malířstvím a sochařství je to u mne dost podobné jako s náboženstvím. Opravdu jsem tomu věnoval čas, snažil  se  porozumět, ale kde nic, tu nic - není mi dáno!
Tak se do toho alespoň nepletu, nezabírám místo na výstavách, v diskusích. V Paříži jsem byl několikrát, v Louvre ani jednou!
Jakési ponětí o světových malířích přece jenom  mám, ale s těmi českými, soudobými je to o mnoho horší. V hlavě mi utkvěli spíše ti výtvarní, pouťoví   provokatéři, kteří vymýšlejí neonová srdce, přebarvují tanky na růžovo, protestně  kadí ve výstavních sálech…,  nežli ti skuteční umělci.

Tak třeba o  existenci, jak nyní čtu,  uznávaného  malíře  P.Brázdy, bych vůbec neměl ponětí, pokud by se teď nerozhoupal a demonstrativně, po pěti letech,   nevrátil prezidentovi jakousi  medaili ...

Je to docela zvláštní, až komické. Takový  umělec celý život pilně tvoří a do podvědomí podstatné části veřejnosti  se  nezapíše nějakým skvělým obrazem, ale hlavně tím, že ve správný čas vrátí Klausovi medaili…
Inu, cesty Boží jsou nevyzpytatelné!