Kawasakiho růže - U mě dobrý!

Ten Hřebejkův film s exotickým názvem jsem zhlédl s notným zpožděním od premiéry. Po tom předchozím, slaboučkém U mě dobrý, je vůbec div, že jsem se k tomu ještě vůbec odhodlal...  

Tentokrát - u mě dobrý, ale možná jsem i tak trochu pochopil, proč v tomto případě čeští filmoví akademici nebyli zase tak úplně nadšení a s oceněním poměrně skrblili.

Řekl bych, že se některé dějové linie poněkud vytrácely a naopak, jindy si zase režisér musel pomáhat berličkami - viz ta krádež v obchodě. Inu, Musíme se pomáhat!

Také dávám zapravdu některým kritikům, pro které je titul Kawasakiho růže zavádějící. Zkusil jsem tedy vymyslet něco lepšího, zahanbit neschopného režiséra, ale nějak mě nenapadlo nic, co by stálo za řeč.

Téma z nedávné historie je silné a přes všechny výhrady, alespoň nedošlo k jeho zprofanování, jak se to stalo a stává v mnohých jiných případech.

Takových zocelených spoluobčanů, jakým je ten filmový estébák - člověk neschopný, neochotný dopustit se sebenepatrnější sebereflexe - žijí mezi námi, spokojeně, tisíce, né -li o nějaké ten řád více! Ono to sametové spoléhání se na lidské svědomí a slušnost se zcela minulo účinkem. Ti, kterých se to týká si to stejně vyložili po svém - jako bezradnost a slabost. Zřejmě se moc nemýlili…

Skvělé jsou herecké výkony. Za bezkonkurenční považuji Danielu Kolářovou a Ladislava Chudíka, jehož starý, suverénní estébák je k nezapomenutí.

V tom poloprázdném kinosále, z které asi v polovině znechuceně odcházely tří slečny s ještě nedojedeným popcornem, jsem se málem bál. Tohle ovšem rozhodně není Hřebejkův problém…