Katyň - dno lidské existence!

Je to zvláštní, lidstvo má na svém kontě, miliony, desítky milionů bestiálně umučených a přesto těch 20 - 25 tisíc Poláků, tak nesmyslně zavražděných v počátcích 2.světové války, ve mně dodnes vyvolává takový soucit  a hrůzu!

Nikoliv jenom z toho šíleného vraždění. Vždyť ještě doposud, po těch desítkách let, většina Rusů  (bývalých obyvatel SSSR) vůbec nevěří, že se na takovém zločinu mohli jejich předci podílet, cítí se smrtelně uraženi, že si je někdo dovoluje spojovat s takovou příšerností…

Téměř celých padesát let se komunistický režim bránil připustit tuhle hrůzu a přibližně stejnou dobu, o ní demokratický svět raději pokrytecky mlčel.

Jen obtížně lze najít dostatečně výstižné, silné výrazy, pro tu nehoráznost - grandiózní drzost sovětských komunistů - svalovat tu strašnou vinu, také během Norimberského procesu, na nacisty. Těžko se hledá vhodné pojmenování té celé desítky let trvající zbabělosti,  nějak se  s tím zločinem vyrovnat. To půl století potlačování, falšování důkazů,  faktů, se ani příliš neliší od toho vraždění.

Ovšem, lepší pozdě, než vůbec nikdy! Teprve dnes se ruští představitelé začínají tou katyňskou tragédií konečně vážněji zabývat. V nedávných dnech - v ruské státní televizi překvapivě uvedli Wajdův film Katyň- který se předtím ani nemohl dostat do ruských kin,  premiér Putin, se nyní společně s polským kolegou Tuskem zúčastní oficiální smuteční tryzny.

Předpokládám, asi ze všeho nejvíc se zase bude mluvit o Stalinovi, jako by on všechny ty desítky milionů obětí komunistické revoluce  osobně zamordoval a zřejmě se zase bude decentně mlčet o samotném komunistickém  režimu, který dal všem těm sadistickým vrahounům v čele se Stalinem křídla.

Řeč patrně ani nepřijde na ty miliony - vždy ochotných služebníčků - iniciativně, bezvýhradně vykonávající každý, sebepříšernější rozkaz. Hrozí, že  by možná, napříště,  také začali trochu přemýšlet...

Nicméně, nějak se asi přece jenom začít musí…