Katyň - děsivý politický horor ve čtvrtek večer na ČT 1

Po nějaké době zase mohu s čistým svědomím chválit Českou televizi. Tím důvodem je čtvrteční  uvedení polského filmu Katyň vynikajícího Andrzeje Wajdy - filmu, který by měl vidět každý, kdo chce vážně diskutovat o komunismu a politice vůbec.

Bohužel, v českých kinech prolétl film jako raketa ve dvou kopiích - vidělo ho jen pouhých pár desítek tisíc diváků. Takto jsem psal o tomto úchvatném filmu těsně po české premiéře:

V biografech jsem už  zažil lecos, ještě nikdy však takové mrazivé ticho, jaké se po  skončené projekci  filmu rozhostilo v  jednom ze sálů popcornového multiplexu...

Jeho síla nespočívá v nějakých nových, překvapivých faktech. Vše co se   zde  odehrává , lidé, kteří chtěli vědět,už dávno  věděli. Andrzej Wajda  filmem  Katyň jenom dořekl to, o čem  začal ve filmu Popel a démant,  co v něm vězí desítky let. Myslel jsem si, že to nelze nepoznat, ale četl jsem už několik takových recenzí...

Prý se to moc táhne a režisér je nemoderní. Nevím, kde to ti lidé berou. Po dobu projekce toho strhujícího filmu jsem čas vůbec neregistroval. Nepamatuji, že by se mnou nějaký jiný film tak mocně zamával.

Tady  ani tak  nejde o ty tisíce  obětí, ( v té bestiálnosti vraždění snad ani nemají komunisti  rovnocenou konkurenci)  jako o způsob uvažování těch lidských řezníků, tu grandiózní   nestoudnost s jakou se  Sovětský svaz  snažil tuhle děsivou   genocidu, nejen utajit, ale ještě svalovat    na nacisty. Jen nesnadno pochopit, že  Sovětský svaz byl  v Norimberském procesu na straně žalobců...

Katyň také rozhodně není jenom děsivou výpovědí o  zvrácenosti nějakých vyšinutých jednotlivců -  Stalina a jeho nejbližších pohůnků. Je  to autentický   obraz zvrácenosti komunistické ideologie, která sebou, zcela zákonitě, nese otroctví  a hrůzná  lidská jatka.

Žijeme dnes opravdu v divném světě, vždyť v současném Rusku   patří Stalin doposud k vůbec nejpopulárnějším historickým osobnostem. Žádný div, když i současní  ruští politici   o  těchto vraždách povětšinou jen diskrétně mlčí - mlží  a ruská veřejnost si v drtivé většině vůbec neuvědomuje - či spíše nechce uvědomit, co se tenkrát vlastně   dělo. Ale stejně, pochybuji, že něco takového by se dalo odbýt jen nějakou tou omluvou! Co vlastně můžeme ještě čekat od režimu, který se ani nepokuší vyrovnat se svou minulostí?!

Levice, snad celého světa byla kdysi smrtelně  uražena jenom  probleskujícími náznaky, že  jejich  milovaný  Sovětský svaz má něco společného s touto hrůzou s těmi  katyňskými vraždami. Nechtěli o tom  slyšet ani pragmaticky uvažující politici  západních velmocí a to dokonce ani v letech studené války. Tyhle bestiální  vraždy se prostě do světové politky nehodili a ani ještě dnes se nehodí !

Nějak se mi nedostává  slov. Výraz cynismus mi v těchto souvislostech připadá jako  hodně   slabá káva!