V neděli dopoledne jsem chvíli sledoval televizní diskusi dvou senátorských kandidátů. Kupodivu, mluvili vcelku rozumně, oba se v té konfrontaci obešli bez obvyklých předvolebních pouťových atrakcí…
Jeden z nich byl z kandidátky ANO - nesporně schopný, úspěšný podnikatel. Na rozdíl od svého politického šéfa, ve mně nevyvolával podezření, že chce do politiky jen proto, aby pomohl svým podnikatelským aktivitám, ale z čiré lidumilnosti, z nezdolné touhy pomoci spoluobčanům…
Ve volební kampani snad ani nerozdává koblihy!
Mám jistou slabost pro úspěšné podnikatele. Pokud eliminuju ty, kteří uspějí jen díky gangsterským metodám, balancováním na hraně kriminality, jde vesměs o velice schopné lidi, s velkým potencionálem…
Sice mi tak úplně nedochází, kterak lze efektivně konat dobro a milosrdenství skrze funkci senátora, ale prosím…
Už, už jsem s dobrým pocitem vypínal televizor, když tenhle pan podnikatel začal odpovídat na otázku, co říká tomu, že jeden z jeho stranických kolegů - ministr za ANO, za těch pár měsíců, co je ve funkci, už v jedné podřízené instituci vyměnil postupně 3 generální ředitele a momentálně hledá čtvrtého?
Při té příležitosti jsem si připomněl osobní zkušenost - jak je to strašlivě nepříjemné, když se při obsazování nějakých funkcí seknete a po krátkém čase musíte omyl napravovat. Člověk by si nejraději nafackoval! Když jsem se jednou spletl i napodruhé, začal jsem už vážně pochybovat, zda na svou práci stačím…
Proto jsem tentokrát u televize doslova žasl, když zmíněný úspěšný podnikatel – kandidát, vzpomenutého ministra statečně obhajoval. Alespoň tedy pro mne, bylo jediným „slušným“ vysvětlením, že pan ministr pochází ze stejné stranické stáje…
Tak tenhle šikovný, loajální podnikatel, se v Senátu rozhodně neztratí!
