Velmi mě potěšil rozhovor na ČT2 před polednem s Janem Kačerem, který popisoval s jakým nadšením a odvahou se čeští herci rozjeli po republice a ujali se role vysvětlovat a rozžíhat plameny svobody. Všude byli vítáni s obrovským nadšením.

Redaktorka položila obvyklou otázku, kdy se mu dostavilo zklamání.

Pan Kačer odpověděl, že není zklamán a vyjádřil, že to byly nejšťastnější okamžiky jeho života, kterých si nikdy nepřestane vážit.

Díky za ta slova. Přidávám se.

Jste si jistý, že to byl student?  Pokud si tak vzpomínám, něco ve vámi naznačeném smyslu tam pronesl nějaký starší pán, pamětník událostí z roku 1939. Zajímavě taky mluvil akademik Katětov.

Oni svá jména jistě měli. Jistě byli mezi nimi i odvážní jedinci, kteří, atˇ už obecně, či i vlivem okamžiku událostí se takto projevili. Ovšem nikdy nešlo, ani nejde i dnes vyloučit, že mezi nimi byli i tací, kteří byli ,,instruováni", či i ,,zasvěceni". Atˇ už kýmkoli

Ano, pravě mizení těch bezejmenných z paměti ukazuje hloubku debaklu.

Taky ještě věříte té pohádce, jak studenti odstartovali převrat?

Oni ho skutečně odstartovali, protože měli  tu odvahu zformulovat a nahlas pronést nějaké to revoluční heslo, které burcovalo ty ostatní k aktivitě.