Julius Fučík - prapodivný hrdina

Všichni ti,  kteří v aktuálních  diskusích namítají, že Fučík  přece  nemohl za to, že z něj komunistický  režim udělal až takového  supermana, komunistického světce, mají do značné míry pravdu…

Horší už je to s tou předhazovanou  pietou  - prý, o mrtvých jen dobře! Opravdu jen proto bychom měli zavírat oči před novými, či  dlouho utajovanými fakty?

Podle nich, ta desítky let  oslavovaná legenda -  Julek, ve skutečnosti nebyl zase až tak neprůstřelný hrdina, který  na gestapu ani necekl…

Řekl bych, že ale tohle nebyl  ten jeho největší   problém. Rozumný člověk, znalý nacistických praktik,dost dobře nemůže komukoliv vyčítat, že podlehl mučení. Kdo z nás má jistotu, že by tehdy  obstál?

Jsem přesvědčený, že  pověsti J. Fučíka  škodí úplně něco jiného, nežli je ta  jeho zpochybňovaná odolnost při výsleších  na gestapu…

Alespoň tedy pro mne,  Fučík  naprosto  selhal  především jako člověk  publicista – novinář.

V třicátých letech minulého století  Fučík strávil delší čas čestováním po  Sovětském svazu a pilně přitom  do Československa posílal  oslavné  reportáže  ze země, kde zítra znamená už včera.

Jako by  tehdy v Sovětském svazu  neexistoval  bolševický teror, hladomory, jako by,  při  stalinských čistkách, po milionech  neumírali  nevinní lidé v komunistických koncentračních táborech.

Julius Fučík neviděl, či nechtěl vidět to, co viděli   jiní čeští spisovatelé. Tehdejší Sovětský svaz, komunistický režim  líčil jako nebe na zemi, světlou  budoucnost lidstva…

Velmi zjednodušeně  –  buď to byl tedy  vyložený  hlupák, který se nechával opíjet rohlíkem,  což se mi z mnoha důvodů  nechce  věřit, nebo cynický,  nebezpečný lhář, podvodník!

Je vcelku jedno, co si z těch  možností člověk vybere. Myslím, že právě tohle jsou ty pravé   důvody, proč nelze na  J. Fučíka vzpomínat v dobrém…