Jsme snědí a naštvaní ! Udělejte s námi něco !

Vlastně ani nejsem překvapený, že se  prakticky  nikdo kompetentní nezabývá  těmi stále častěji zveřejňovanými  až  tragikomickými záznamy z výpovědí  našich rómských  spoluobčanů,  určených kanadským imigračním úředníkům za účelem jackpotu - zapojení do neobyčejně štědrého systému tamní sociální péče. Mimochodem,  bude  docela  zajímavé sledovat, jak ještě dlouho nechají Kanaďané ze sebe dělat kašpárky a dojné krávy...

Jde o ty  obligátní rómské poněkud sadistické pohádky, které  Českou republiku  líčí jako zemi, jejíž obyvatelé neznají  nic zábavnějšího, než pronásledovat  tmavší  sousedy. Příslušní státní úředníci - profesionální humanisté - k tomu jako obvykle mlčí  -  už  celé  roky  totiž  nevytahují hlavu z písku...

Došlo to už tak daleko, že, ve jménu té nejvyšší humanity, si už nikdo nedovolí zpracovávat statistiky o nezaměstnanosti, kriminalitě, vzdělání, zdravotním stavu z hlediska těch  problematických  menšin. „Podařilo"  se, v tom nejlepším zájmu, zlikvidovat veškeré  údaje,  zastavit sledovat trendů, prostě ve vyšším zájmu  - ohluchnout, oslepnout.

Nedávno jsem zaslechl neobyčejně pikantní  rozhlasový rozhovor  věnovaný  kriminalitě  - vyššího policejního důstojníka s   redaktorem, který se pokusím ve zkratce uvést současně  jako  ilustraci doby a také coby  anekdotu.

Policista: „ Cestu z té mizérie vidím  především v zapojení  Romů do práce  Policie státní i městské...."

Redaktor: „ A jak se Vám to daří ? Kolik Romů už tedy nastoupilo k Policii ?"

Policista: „Na to Vám, bohužel,  nedokážu odpovědět. Ani u nás nikdo nesmí provádět evidenci podle národnosti, či etnických skupin.."  

Jen tak na okraj -  podle dostupných informací  tyto  nábory dopadly přímo katastrofálně, takže je možná dobře, že nikdo nic neeviduje a raději  ani neví...

Ale nyní už zase k titulku. V žádném případě  netvrdím, že je soužití Romů s většinovou společností v pořádku. Romové  rozhodně nepatří k oblíbeným menšinám. Občas se skutečně  mohou potkat s obrovským despektem a dokonce i  s projevy hloupého rasismu. Jenže,  ani tento fakt není  tak úplně jednoduchý. Znovu lze tady narazit  na známou otázku - Co vlastně bylo dřív. Slepice, nebo vejce ?

Když už jsem se tak rózpovídal, musím připustit, že také nemám úplně čistý stůl.  Pokud  na tramvajové zastávce spatřím skupinku Romů, už zcela automaticky si kontroluji kapsy a když  třeba soused jednou vtipkoval, že do právě uvolněného  vedlejšího  bytu se bude stěhovat rómská rodina, popravdě, bylo mi všelijak. Snad mi, tedy  jako polehčující okolnost  alespoň pomůže, odkaz na tu  dlouhou  řadu velice špatných zkušeností...

Ano, Romové patří v České republice k těm výrazně chudším. Nejsou obvykle vzdělaní, je mezi nimi mnohonásobně více nezaměstnaných a ta hluboká  menšina   z nich, kteří poctivě pracují,  si vydělává  obvykle mnohem  méně, než ostatní. Ovšem,  s těmito nepovzbudivými fakty se nedá  trumfovat, stavět se do role obětí  -  tak jak to často vídáme u většiny romských a někdy  i nerómských  aktivistů. To přece, v drtivé většině, nejsou plody nějaké systematické diskriminace. Je to zjevně naprosto logický důsledek určitého  životního stylu.

Bavme se, jak z toho marastu  ven, ale   čiňme tak zcela poctivě a otevřeně. Bez vydírání, bolestínství   a  také té evidentní nekompetentnosti příslušných  státních úředníků...