Je Klaus k smíchu, nebo Česká televize k pláči?

Jako upoutávka  pořadu  Nory Fridrichové  -168 hodin, posloužil tentokrát i  úryvek z loňského  novoročního   projevu prezidenta, kde Václav Klaus také  prohlásil, že právě  prožíváme  výjimečně  úspěšné období.

Paní Noře  tenhle výrok z archivu   - v konfrontaci se současnou hospodářskou krizí, přišel zřejmě neodolatelný a tak ho potměšile  předhodila  také televizním divákům. Kdo by také odolal - představit prezidenta v celé jeho krátkozrakosti - zahulákat si - Král je nahý! Ostatně, na Kavčích horách jsou  takové šťouchy obvykle  vysoce ceněné...  

Je pravda, že v pořadu  zaznělo i několik docela zábavných, prokazatelných  omylů - z dnešního pohledu, kuriózních  výroků  - od  uznávaných  ekonomických  expertů. Jenže,  to, co před rokem konstatoval český prezident -   slova  o té báječné době, v žádném případě nepatří do této kategorie, ba právě naopak.

Tehdejší novoroční  poznámka věnovaná  neoddiskutovatelné skutečnosti, že jsme na přelomu let  2007 - 8  prožívali výjimečně úspěšné období, že  to není žádná samozřejmost, či    přirozený  vývoj -  seděla jako ulitá  - byla  přesným konstatováním tehdejší  situace, do jisté míry i varováním  svědčícím  o předvídavosti. Učinit z takového rozumného  postřehu, rádoby vtipnou karikaturu, tak jenom   cosi podstatného  vypovídá  o nechápavosti, či  zlé vůli  redaktorky...    

Také mám rád legraci, nikoliv však tu - za úplně  každou cenu. Chápu, že vyloudit úsměv  na tváři diváků - pobavit -  není vůbec jednoduché. Existují lidé  ochotni  učinit pro to  cokoliv. Nasazují si  červené nosy, nechávají se kopat do zadku, všelijak se pitvoří, atd. Viděl a slyšel jsem Noru Fridrichovou už  několikrát - tedy,  dost na to, abych ji  nepodezíral  z  přemíry  intelektu, natož pak z nějaké  korektnosti, ale i tak mě tahle hloupá podpásovka zase překvapila.

Pravda, nic tak světoborného  se  nestalo. Klaus je osvědčeným terčem a   blbnout lidi, není, bohužel,   zase nic tak   mimořádného. Ale i tak   mě to irituje. Vztekám se , ale především  sám na sebe,  že jsem se za ty dlouhé roky ještě nezbavil té infantilní naivity. Marně pořád  pátrám,  kde se jenom ve mně pořád  bere, ta , připouštím,  trapná  víra ve schopnost, slušnost a solidnost našich   veřejnoprávních médií...



Autor: Josef Havránek | pondělí 5.1.2009 15:41 | karma článku: 36,36 | přečteno: 3891x