Jarek Nohavica v třicátém ročníku ceny Anděl Coca cola neuspěl...

Všechnu smetanu slízla politicky správně politicky  angažovaná Lenka Dusilová. Nějaká Dusilová..., rozčilují se pod článkem četní diskutéři…

Kdyby mě taková soutěž zajímala – bral jsem ji úplně vážně, patrně bych napsal něco podobného.

Jenže, dokonce si tu suverénně vítěznou Lenku ani nepustím, abych alespoň věděl vo co de. Úplně mi stačilo, když jsem ji před časem zahlédl předčítat jakousi připitomělou politickou výzvu.

Na agitátory jsem nikdy nebyl, jen  mě překvapuje, že odkaz – duch proslulého Festivalu politické písně v Sokolově, pořád žije.

Očekávat v dnešním bláznivém světě spravedlnost, férovost, by bylo mimořádně naivní až infantilní. Už nějakou dobu se učím nad takovými prkotinami, s lehkostí mávat rukou rukou, nelámat si s nimi zbytečně hlavu.

To si tedy tisíckrát raději, nejen kvůli probíhajícímu MS v hokeji, pustím tu Jarkovu, přímo geniální, Píseň smutného slovenského hokejisty: