Jak si letos poradili s Ortelem

Písničky  mě už moc nezajímají. Přenos z letošního Zlatého slavíka jsem sledoval výhradně jen ze škodolibosti,  proto, abych  viděl, jak si  poradí s Ortelem, který jinak do médii nesmí… 

Tedy mohlo to dopadnout ještě hůř! Stále vlivnější kádrovaci ho už nějkou dobu chtějí rovnou diskvalifikovat –  vůbec nepřipustit na start   starožitného Zlatého slavíka,  tak  jako to  kdysi dělávali komunisti s Krylem, Kubišovou, Matuškou, Pilarovou…

Tak letos ještě ne!  A tak se Ortel, který nesmí do médií, pokud  tam  tedy  zrovna není řeč o neofašistech, umístil na druhém místě  a Tomáš Ortel   na třetím, v kategorii zpěváků.

Ortel se tentokrát  předávání cen neúčastnil. Nevím, zda mu to bylo důrazně doporučeno organizátory, nebo jen nechtěl dát zase  příležitost  k zviditelnění se nějakým těm Bangům.

A  tak se letos  o tu morální facku Ortelu pokoušel  uvědomělý moderátor Sokol s „buddhistou“ Matonohou.

Nevím, zda si za ten svůj  „angažovaný“  skeč také vyslouží cenu Charty 77, ale měl jsem z toho podobně trapný  dojem jako Mirka Spáčilová:

„…snad neexistuje lacinější způsob humoru, než když se přítomní s lehce mravokárným nadhledem strefují do nepřítomných,  v daném případě do kapely Ortel. Alibismus naznačující „respektujeme vůli lidu, ale myslíme si své“ může vyvolat u nezasvěcených naopak sympatie - Co jsou zač ti, do kterých ryjí? A vědoucí fanoušky to pochopitelně mine jako krajinu.“