Jak se kalí ocel aneb americké progresivistické televizní seriály

Míval jsem slabost pro filmy, seriály z nemocničního prostředí, ale po zhlédnutí několika dílů novějších amerických seriálů – Dobrý doktor a Nemocnice New Amsterdam, jsem se už z toho zdárně vyléčil…

V úterý večer jsem  sledoval, jak akční ředitel nemocnice New Amsterdam, s vážnou tváří přemlouvá bílé lékaře a lékařky, aby se zřekli části svých příjmů, ve prospěch tmavých a ještě tmavších nemocničních lékařů, kteří podle jakýchsi statistik berou méně nežli oni.

Už, už by se ta dobrá věc podařila, ale tu se z kouta ozvala sexy doktorka z nemocniční pohotovosti - že by se ti zatracení bílí doktoři, měli zříci také části mzdy, tentokrát zase ve prospěch lékařek, které jsou, podle jiných statistik, prý honorované ještě méně, nežli ti černí a tmavší doktoři s pindíkem.

Ze všeho nejvíc mi tyhle nejnovější  americký pecky, hýřící  propagandistickým aktivismem, politickým debilismem, připomínají ta dávnější sovětská umělecká, budovatelská dílka typu Jak se kalila ocel.

Drobný rozdíl spočívá jen v tom, že se vše odehrává v atraktivním prostředí nemocnic a původního Pavku Korčagina nahradil chirurg - autista a v případě Nemocnice New Amsterdam, zase zjevně šílený chlapík v roli ředitele nemocnice.

Tvůrčí  "umělci"  důsledně   zaměnili  zažitá  plusová znaménka za mínusová. Černé je bílé - tak je to správné, tak to musí být/

Zlatá   Leni Riefenstahlová!