Jak se ČT24 nedočkala pádu Mubaraka a další tragikomedie

Bylo mi ve čtvrtek večer  až líto těch lidí z ČT 24, co každou čtvrthodinu avizovali demisi egyptského prezidenta, tvořivě improvizovali, měnili program, jen aby diváci nepřišli o ten údajně historický okamžik a vono furt nic…

Nejenom v České televizi a nejenom v České republice panují fantasmagorické představy, že po svržení Mubaraka v Egyptě konečně vypukne svoboda, pořádek, blahobyt, atd., atd. Omlouvám se, ale i při všech těch oprávněných výhradách k vládnutí prezidenta Mubaraka, očekávám po jeho odstranění spíše pravý opak…

Když jsem se před časem toulal bývalým Západním Berlínem, všiml jsem si hned několika zanedbaných pomníčků, z konce sedmdesátých let minulého století, vytvořených k uctění památky obětí policejního zásahu proti militantním, nezvladatelným demonstrantům -  s nasazením života protestujících proti návštěvě tehdejší iránského vládce - šáha M.Rezá Pahlaví.

Ti tolik bojovní berlínští a vlastně celosvětoví aktivisté, byli  skálopevně přesvědčeni, že nic horšího, než tenhle šáh už neexistuje, že po svržení monarchy Irán ožije, rozkvete.

Neožil! Ani po těch desítkách let vlády náboženských fanatiků, kteří se po vítězné revoluci s naprostou samozřejmostí ujali vlády, se Iránčanům jak známo, nežije lépe, bezpečněji, svobodněji a co víc - Irán se stal reálnou hrozbou pro svět…

Nějak nedokážu sdílet ani to všeobecné nadšení všech těch globálních demokratů, nedočkavě se nyní třesoucích na ten blížící se pád H. Mubaraka, který když už tedy nic jiného, alespoň bláznivě nezbrojil, neválčil.

Velká legrace to tedy není, ale přesto je k smíchu, když ta egyptská opozice, která ještě před týdnem zoufale zapřísahala egyptskou armádu, aby striktně zachovávala neutralitu, nevměšovala se do událostí, dnes se stejnou naléhavostí vyzývavá vojáky, aby okamžitě zasáhli, svrhli  Mubaraka…

Je mi lito, ale velmi pochybuju, že Egypt v nejbližší budoucnosti snad čeká něco dobrého…